Kalíškovací zkouška kovových materiálů (ISO 11531), hliníku a slitin hliníku (EN 1669)

Pro stanovení náchylnosti k tvoření cípů je zkouška na kovech (ISO 11531) nebo slitinách hliníku (EN 1669). Kalíškovací zkouška je zkušební metoda používaná v kovozpracujícím průmyslu a slouží k hodnocení tvařitelnosti plechů.

Zkouška se používá k určení náchylnosti k tvorbě cípů při protlačování a následném hlubokém tažení plechových polotovarů nebo pásů do válcových dutých tvarů (kalíšků).

Po vytažení kalíšku se určí tendence k tvorbě cípů. Po zkoušce se na vzorku měří velikost cípů kalíšku (rozdíl mezi horní a dolní úrovní cípů) a rozdíl výšek se vyjádří procentuálně. Tato zkouška se také označuje jako zkouška cípatosti, je pojmenovaná podle cípů vytažených na okraji kalíšku.